Činoherní studio Ústí nad Labem

On 28 června, 2016
By Mira Anna Barsa
Tags No Tags

0 Comments

Milí hosté, Činoherní studio Ústí nad Labem je české oblastní divadlo, které vzniklo v roce 1972. Od roku 1981 sídlí ve Varšavské ulici v ústecké čtvrti Střekov. Činoherní studio města Ústí nad Labem je progresívní divadelní scéna s čtyřiačtyřicetiletou tradicí. Po celou dobu své historie vyzdvihovala svobodný tvořivý duch a lpěla na apolitické umělecké tvorbě. Činoherní studio vychovalo širokou hereckou generaci, jež se k ústecké scéně vždy hrdě hlásila.

Vstupenky si můžete zakoupit v pokladně Činoherního studia

Otevírací doba: PO – PÁ 14:30 – 18:00 a 1 h před představením

Adresa:
Varšavská 767
400 03 Ústí nad Labem

Rezervační telefon:
+ 420 608 043 481

Rezervační email: rezervace@cinoherak.cz

Zakoupené vstupenky, předplatné, dárkové poukázky studio nepřijímá zpět ani nevyměňuje.

Prohlédněte si fotografie ze současného repertoáru a určitě projeďte web studia.

: Ingrid Lausund: Benefice aneb zachraň svého Afričana

: Matúš Bukovčan: Býk Ferdinand

: František Marek: Do bláta a zase zpět

: Miguel de Cervantes y Saavedra: Don Quijote

: Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky

: Astrid Lindgren: Děti z Bullerbynu

Přečtěte si něco málo o jeho jedinečné historii.

MÍSTO PŮSOBENÍ

Od roku 1972 hrál soubor v Divadle hudby v areálu ústecké chemičky, které fungovalo i jako filmový klub. Od roku 1978 soubor působil na velké scéně ústeckého divadla. Na konci 70. let se uvažovalo i o možnosti hrát na divadelní lodi kotvící na Labi. Tento nápad se dostal až do fáze studií, neprošel ale přes proces schválení Státní plavební správou. Soubor Činoherního studia se tedy v roce 1981 přesunul do bývalého kina ve Varšavské ulici na Střekově, kde se hrálo – s dvouletou přestávkou způsobenou povodněmi – až do března 2014, kdy museli divadelníci po neshodách s městem budovu opustit. V době krize působil soubor v kině Hraničář a od ledna 2015 se hraje na obou scénách – ve Varšavské ulici i v Hraničáři.

HISTORIE
1972 – 1989

Divadlo vzniklo v roce 1972 na základech zrušeného Kladivadla. Prvním uměleckým šéfem divadla byl Jaroslav Chundela. Ten přizval ke spolupráci významné české režiséry potlačované totalitním režimem (Jan Grossman, Evald Schorm, Jan Kačer). V 70. letech působili v divadle herci, kteří odešli z brněnského divadla na Provázku – Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček a Zdeněk Dušek. V roce 1975 se uměleckým šéfem divadla stal Ivan Rajmont. Za Rajmontova působení byli do souboru angažováni například Jan Hrušínský, Jiří Schmitzer, Leoš Suchařípa, Vladimír Kratina, Pavel Rímský, Kateřina Burianová, Miluše Šplechtová. V této době s divadlem spolupracovala i spousta významných dramatiků, režisérů a překladatelů, jako například Josef Topol, Karel Steigerwald, Alexandr Koenigsmark, Milan Kundera, Jaroslav Vostrý či Otakar Roubínek. Koncem 70. a začátkem 80. let bylo Činoherní studio jednou z předních českých divadelních scén.

Po odchodu Ivana Rajmonta se v divadle v krátkém čase vystřídalo několik uměleckých šéfů a tvorba stagnovala až do příchodu Petra Poledňáka v roce 1987. Tehdy pouze pětadvacetiletý umělecký šéf přizval do souboru například Ivanu Chýlkovou a Karla Rodena. Pod Poledňákovým vedením se z Činoherního studia začalo stávat výrazně generačně zaměřené divadlo. Poledňák šéfoval Činohernímu studiu i v době, kdy se z něj v roce 1989 stalo centrum revolučního dění v Ústí nad Labem. Za jeden z jeho významných počinů se považuje osamostatnění od Státního divadla v Ústí nad Labem a prosazení manažerského způsobu řízení divadla, fungujícího na základě dotací a sponzorských darů.

1990 – 2004

Poledňák se svým souborem přesídlil v roce 1993 do Divadla Rokoko a do Činoherního studia přišla nová generace divadelníků – absolventský ročník z pražské DAMU, mezi nimiž byli režiséři Jiří Pokorný a Michal Lang, dramaturgyně Markéta Bláhová a Lenka Havlíková a herci Klára Pollertová-Trojanová, Tomáš Krejčíř, Robert Jašków, Martin Sitta, Tomáš Pavelka, Veronika Pospíšilová a Jaroslav Šmíd. V roce 1994 se ředitelem divadla stal překladatel a herec Jaroslav Achab Haidler. Nový soubor pokračoval v nastoleném trendu generačně zaměřeného divadla. Činoherní studio se stalo významným kulturním centrem regionu a místem setkávání zejména mladší generace.

V polovině 90. let došlo k obměně kolektivu Činoherního studia. Mnoho herců odešlo do pražských angažmá a do divadla přišli noví herci, jako například Roman Zach, Jan Lepšík, Hynek Chmelař, Natálie Drabiščáková, Marta Vítů a Matúš Bukovčan. Jako umělecký šéf nastoupil v roce 1997 David Czesany. Na konci 90. let vyvrcholila tendence uvádět původní česká dramata, započatá již v éře režiséra Ivana Rajmonta. Takzvaná česká sezóna 1999 – 2000 byla oceněna i kritiky: za rok získalo divadlo Cenu Alfréda Radoka – divadlo roku. Činoherní studio se také významně zasadilo o proniknutí coolness dramatiky do českého prostředí, čemuž dopomohlo například uvedení hry Marka Ravenhilla Shopping and Fucking. Na jaře roku 2002 bylo studio postiženo povodní. Po dobu rekonstrukce poškozené budovy působilo divadlo v prostorách ústecké Setuzy. V rekonstruovaných prostorách začalo znovu působit roku 2004.

2005 – 2014

Po návratu do Varšavské ulice se začal formovat nový tvůrčí tým. V roce 2005 nastoupila umělecká šéfka Natálie Deáková, dramaturgyně Johana Součková (s divadlem spolupracovala již od roku 2002) a režisér Filip Nuckolls. Deákovou nahradil v říjnu 2006 jako umělecký šéf Vladimír Čepek. Ředitelem divadla zůstal až do jara roku 2011 Jaroslav Achab Haidler. Od roku 2011 byl ředitelem Činoherního studia Vladimír Čepek. Uměleckým šéfem se stal Filip Nuckolls, který přizval ke spolupráci mladé dramaturgy Vojtěcha Bártu a Veroniku Musilovou Kyrianovou. Poslední generace působící v Činoherním studiu navázala na dosavadní tendence uvádět původní hry českých autorů, a zároveň koncepci divadla významně obohatila o výrazné a žánrově pestré režijní interpretace klasických textů. Dalším charakteristickým prvkem posledních let bylo uvádění současných zahraničních her v českých i světových premiérách. Kromě divadelních her se tvůrci zaměřili na adaptaci nedivadelních předloh – prózy, filmových scénářů či dokumentárních námětů.

Zcela jedinečným projektem byla například adaptace kultovní knihy Klub rváčů, kterou uvedlo Činoherní studio v roce 2008 jako první (a jediné) na světě a po několik sezón s ní vyprodávalo představení. Jiným významným úspěchem posledních let bylo v roce 2012 získání ceny Marka Ravenhilla za inscenaci Hamlet je mrtev. Bez tíže. Prostor divadla ve Varšavské ulici a tvůrčí tým, který zde do konce března 2014 působil, vytvářeli zcela ojedinělý a v regionu nezastupitelný prostor pro různé kulturní aktivity a nejen divadelního setkávání. Pro dětské publikum byly pravidelně uváděny pohádky. Pořádala se zde scénická čtení, koncerty, filmové projekce, výstavy a hostovaly zde festivaly Sudety a Kult. Divadlo spolupracovalo s dalšími českými divadly, v rámci města Ústí nad Labem potom mimo jiné s Fakultou umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně či s Galerií Emila Filly.