Masáže Komtesa aneb 5 věcí, které u nás nezažijete

5 zážitků, které vám nedokážeme dát

NEBO

5 věcí, které u nás nezažijete

Masáže jsou úžasná věc, na tom se asi všichni shodneme. Navíc když je provozují zkušené ruce profesionála. Nicméně není masáž jako masáž, a když s problémovými zády, jako mám já, navíc často cestujete, tak se vždy nepovede objednat se do stejného salonu či studia a musíte se vydat do neznáma… A pak přichází dobrodružství. Co mě osobně tedy na mých cestách za nebolavými zády potkalo?

1. 50 odstínů růžové

Seklo mě v kříži. Na Moravě, kterou miluji, ale úžasná paní masérka, ke které většinou chodím, měla jako obvykle frontu až za roh. A je sice fajn, že můžu přijít za dva týdny, ale já bych ráda byla schopná plynule chodit dnes nebo aspoň zítra. „Našel jsem ti salon, dvacet minut busem, zavolej si tam, a ne nezajímá mě, že to tam neznáš, prostě tam půjdeš a necháš si pomoct,“ řekl můj drahý muž. A tak jsem mazala na autobus. Dorazila jsem do salonu, paní masérka mě odeslala čekat na gauč, protože měla něco rozpovídaného s kamarádkou, takže jsem šla poslušně čekat – jsem žena, mám pochopení. Během čekání jsem měla dostatečný čas prozkoumat místnost, kde mi už za pár chvil měli ulevit od bolesti. Jestli jsem do té doby cítila bolest fyzickou, tak teď přišla psychická. Ocitla jsem se v místnosti, kde bylo možno vidět 50 odstínů růžové. Každá stěna měla různě světlý odstín. Růžové byly koberečky, ručníky, mýdlo i gauč, na kterém jsem seděla. Ve fialových květináčích hrdě seděly růžové bramboříky. Když se otevřely dveře, čekala jsem, že vejde panenka Barbie, ale byla to jen sousedka s yorkshirem. Ten evidentně věděl, co je vhodný dresscode, protože přišel na růžovém vodítku. Ve svém černém outfitu jsem značně narušovala zen místnosti, naštěstí mě z mé nepatřičnosti vytrhlo zapálení růžové svíčky a povolání do akce.

2. Voskové šamanství

Jestli ve mně prostor, kde se měla masáž konat, vyvolal lehkou nedůvěru, to co přišlo potom, ji zadupalo do země. Do telefonu jsem hlásila problém se zády, objednala jsem se na hodinovou masáž, odhodlaná za ni patřičně zaplatit. Přesto jsme nečekaně začali lávovými kameny. Ok, říkám si, nebudu prudit, potřebuji pomoci, paní má vlastní postup, k masáži se dostaneme hned potom. „Našla jsem, kde to máte zablokované, nejosvědčenější metoda jsou svíce, nelekněte se, až to zapraská.“ Než jsem stihla cokoli říct, už jsem byla pod útokem plamenů. Celý život mi na blokovaná místa zabírá masáž – víte, to jak na vás někdo položí ruce a hněte to spečené jelito, co se vám udělalo tam, kde kdysi býval sval, dokud se to neuvolní. Neslyšela jsem, že by někomu někdy pomohla svíčka… Tedy když jsme byli malí, tak nám rodiče dávali ušní svíce, nicméně to byla fakt sranda, dnes s těmi zády mi do smíchu nebylo. Paní vytrvale držela svíčku na místě mé „blokády“, dokud nedohořela. Říkám si super, teď to rozjedeme, vzhůru na masáž! V tu chvíli se mi do zorného pole – které není zrovna velké, vzhledem k tomu, že máte obličej zapasovaný do díry masérského lehátka, dostal stoleček. Paní masérka si sedla k nízkému stolečku, rozstřihla to, co zbylo ze svíce, a započala něco, za co bych v žádném dosud známém vesmíru nezaplatila. Psychologický rozbor mého vnitřního světa – Na základě vosku nebo jak mi přesvědčivě tvrdila „škodlivin“, které ze mě a z mého bloku v zádech svíce během deseti minut vytáhla. Vytažení prý funguje tak, že svíce pod tlakem vytáhne přes kůži škodliviny, které vystoupají až do třetiny svíce, která je v této části vyztužena plechem. Že to nechápete? Že to není vědecky možné? Že je to, dalo by se říct, naprostá blbost? Tak to jste tam měli být, když začal odborný výklad. „Vidíte ten větší shluk? (Představte si hromádky vosku.) To symbolizuje nějaký velký problém, který v současné době řešíte. Zároveň tyto menší části značí, že problém ovlivňuje i další části vašeho života. Uvědomujete si, co by to tak mohlo být? Pojďme se podívat na to, co zapříčiňuje ten temný stín ve vaší mysli…“ A ano, tady se mi už opravdu zatmělo před očima.

3. Zaručené metody

Půl hodina pryč. Za sebou jsem měla lávové kameny, svíci, psychologický rozbor, ale žádnou masáž. „Mám tady speciální masážní válec. V kombinaci s tímhle olejem vás zaručeně uvolní. Cítíte tu vůni?“ Cítila jsem leda touhu sbalit se a vypadnout. Už chybělo jen, aby mě jako Ross z Přátel odkřupla násadou od smetáku. (Omluva všem, kteří nejsou nadšenci do seriálu Přátelé.)

Zdroj: http://popkey.co/m/Y9k0Q-friends+ross

4. Vymluvená díra do hlavy

Chodíte ke kadeřnici? Součástí této fantastické služby často je, že se můžete vypovídat. Proberete rodinu, děti, manžela, práci, nové trendy v oddalování náznaků stárnutí, a jestli někdo v okolí ztloustnul. Takový novodobý zpovědník. Za některými kadeřnicemi, které v tom umí chodit, jezdí dámy z daleka široka, jen aby mohly nerušeně dvě hodiny v kuse vést monolog o svém životě. Paní masérce, která právě dokončovala válcovo-olejovou metodu, se tento koncept asi vryl pod kůži. Bohužel tím opačným směrem. Postupem času jsem se dozvěděla, kde byli s manželem na dovolené, jméno a zdravotní obtíže jejího psa (nebyl to ten yorkshire s růžovým vodítkem, ona má sněhobílého bišonka), kam chodí děti do školy a jaké mají rády kroužky, co bude o víkendu péct a že musí na zahradu a tak dál, a tak dál a tak dál… Řeknete si, ok, nedá se nic dělat, vypnu nebo usnu a bude to dobré. Ne! To jste špatní posluchači. Copak jste se od kadeřnic nic nenaučili?! Musíte interagovat! Když totiž neprojevujete známky nadšení nebo alespoň souhlasné „Hmmm…“ ve chvílích, kdy je vám to významným tichem naznačováno, začnou vám být pokládány kontrolní otázky. „No co byste mi na to řekla? A co si o tom myslíte vy? No co byste v tu chvíli dělala?“

5. Omlouvám se za svůj dobrý humor

A tak to v určitou chvíli vzdáte. Přeci jenom, z hodiny, za kterou jste zaplatili, už uběhlo 45 minut. Paní byla zrovna uprostřed povídání na téma „kdo jsou mí zákazníci“. Prý k ní chodí lidé na rehabilitace po úrazech nebo třeba jen tak se zrelaxovat po práci, také k ní chodí sportovci. To mě zaujalo. „Jací?“, ptám se. „Od všeho trochu, tenisti, cyklisti, místní plavecké družstvo.“ „Plavci? To je v tu chvíli úplná práce za odměnu!“, říkám a nasazuji laškovný tón. Promenáda sexy svalů v ručníku určitě dokáže zlepšit masérce den, ne? „Jak to myslíte?“, dotazuje se paní masérka nechápavě. Tak jí cituji svůj proud myšlenek o promenádě sexy svalů v ručníku. Nečekala jsem, že se začne mlátit smíchy, ale aspoň takový ten umělý posměšek, který lidi dělají ze slušnosti, když jim někdo řekne fór mimo jejich šálek čaje, bych si zasloužila. Zvlášť po tom, co jsem musela poslouchat přednášku o hygienických návycích bišonka jménem Kiki. Dobré na tom bylo, že ji můj evidentně stupidní a sexistický vtip umlčel asi na dvě minuty. Zpětně myslím, že jsem jich měla dělat víc.

Nakonec jsme se k té masáži dostaly. Bylo to moc fajn 10 minut. Sice nejdražší masáž v přepočtu minuta/koruna, ale když máte záda v háji, tak jste vděční za cokoli. I za to odkřupnutí násadou od smetáku.

Říká se, že žádná dobrá historka nezačíná větou „Podrž mi můj salát.“ Tahle moje historka začala větou „Svlékněte se“, a stála mě dost peněz, nicméně je co vyprávět a vy rozhodně nejste ani první ani poslední, komu ji nadšeně sděluji. To už prý tak bývá se zážitky, které nás hluboce poznamenají.

Ráda bych vám řekla, že v Masážním Salonu Komtesa pro vás uděláme cokoli. Že od nás dostanete vše, a když si to koupíte třikrát, dostanete to počtvrté zdarma. Jenže tak to není.

1. V interiéru u nás nenajdete pravděpodobně ani jeden odstín růžové.

2. Svíčky máme jen vonné.

3. Jsme hrozně konzervativní, masáž se u nás dělá. Když si u nás chcete užít třeba s těmi zmíněnými kameny, tak si je musíte sami vybrat z nabídky a jako proceduru si je u nás objednat – ano, upřímně řečeno jsme nudně předvídatelní a dáváme klientům jen to, co opravdu chtějí.

4. Hudba léčí, proto ji k masáži vždy pouštíme. Přispívá k celkovému uvolnění. Ale pokud už jste dlouho nebyli u kadeřnice a pokec by vám prospěl, tak to klidně dopředu nahlaste. Masáž je od toho, aby pomohla vám a pokud vám pomáhá rozebírat, co dáváte do štrůdlu, tak si od vás rádi vezmeme recept.

5. Jak řekl Jan Werich: „Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka.“ Za svůj dobrý humor se u nás neomlouvejte.

Zbývá vás už jen požádat, abyste se s námi také podělili o své masérské zážitky. Jaké kuriozity na lehátku s dírou potkali vás? Ať už online nebo přímo v našem salonu – budeme se těšit!

Pro Penzion Komtesa Sebi Chomiszak