Ústecký trpaslík

Ústí je městem Mareschových keramických trpaslíků

Ústecký maxitrpaslík se narodil v roce 2004 u příležitosti Roku trpaslíka. Jeho „otcem“ byl Václav Trpaslík Houfek, přední český trpaslíkolog a také historik ústeckého muzea, a „matkou“ pak firma Hortex, která ho vyrobila, jak uvádí Jaroslava Krejčová. Zdroj: ústecké muzeum Historie města Ústí nad Labem .

 

Trpaslíci, jakožto dobré bytosti z pověstí, našli vždy místečko na zahrádkách našich předků, a v Ústí nad Labem se nacházeli ve velkém množství, byla tam totiž jejich „porodnice“, která už je, bohužel, zbourána.

Mareschových trpaslíků zůstalo už jen málo. V roce 2004, který Ústí zasvětilo právě pidimužíkům, o něj pečoval konzervátor Karel Matějka.

To, že právě v Ústí nad Labem přišli trpaslíci na svět, byla zásluha Ferdinanda Maresche, který se ve městě narodil 5. 10. 1854 a také zde 2. 8. 1940 zemřel.

V roce 1873 zdědil po svém otci keramickou továrnu a právě ta pak ony zahradní „pumprlíky“ se špičatou červenou čepičkou vyráběla. Nebyl však jen továrníkem, ale také osobností veřejného života. Než však výrobu trpaslíků započal, měl za sebou studia jak v Ústí n. L., tak i v Drážďanech.

Díky němu je Ústí navždy spjato s trpaslíky. Jeho původní výrobky tehdy zdobily zahrádky nejen obyvatelům města, ale i širokému okolí, podléhaly však nejen vlivům módy, ale i povětrnostním podmínkám, a přežilo tak jen pár jedinců.

Ferdinand Maresch.

Dnes už si pamatujeme většinou jen jeho trpaslíky. Podle Martina Krska, ústeckého historika a autora knihy Ústecká nej, se originálních Mareschových trpaslíků do současnosti dochovalo jen nemnoho kusů. Plastiku ležícího „pidimuže“ dlouhého bezmála 3,5 metru vytvořila firma Hortex z Mnichova Hradiště podle předlohy z výrobního katalogu někdejší proslulé Mareschovy keramické továrny, která sídlila v Ústí.

„Originál se bohužel nedochoval,“ lituje vědecký tajemník Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek. Samotné muzeum podle něj vlastní 1 většího, 2 malé a 1 torzo pravého Mareschova trpaslíka.

„Snažili jsme se získat další, ale zatím se to nepovedlo. Nejde o levnou záležitost, je to sběratelsky velmi atraktivní artikl,“ řekl Houfek. A náš maxitrpaslík si užíval svou slávu při slavnostech Roku trpaslíků, kdy mu „hold“ vzdávali nejen ústečané, ale i potomci rodiny Mareschů, kteří po desítkách let město navštívili. Později byl z vnitřního města přesunut do ústecké ZOO k radosti malých i velkých návštěvníků. „Při odhalení plastiky největšího českého zahradního trpaslíka se pak v centru města Ústí nad Labem shromáždilo více než tisíc lidí, kteří zablokovali dopravu a zároveň provolávali slávu trpaslíkům a ústecké rodině Mareschů, jejíž příslušníci se po více než půl století od vyhnání svých předků odhodlali navštívit Ústí nad Labem.“

„Mezi sběrateli jsou považovány za Rolls Royce mezi trpaslíky.“

Jeho trpaslíka můžeme vidět i na obalu gramodesky George Harrisona, člena skupiny Beatles.

Jednoho takového si z návštěvy Ústí odvezl jako dar i prezident Václav Klaus. Na to na svém blogu vzpomíná přední český trpaslíkolog, ústecký historik, Václav Trpaslík Houfek.

Český porcelán v Dubí oblékl trpaslíky do cibulákového vzoru. Trpaslík teď už nemusí být jen s červenou čepičkou a barevným kabátkem. Podle ředitele firmy Vladimíra Feixe je to sváteční oděv, v němž má trpaslík jako dobrý duch střežit pohodu každého domova.

Málokdo ví, že osudy trpaslíků jsou od 19. století spjaté se severočeským Ústím nad Labem, uvedl v rozhovoru pro Radio Praha Vladimír Feix.

„Firma Maresch, která byla před druhou světovou válkou světově významná, vyráběla trpaslíky a když jsem některé modely sehnal a hodlal jsem výrobu trpaslíků zavést, tak jsem zjistil, že vypadají jako sádroví. Došel jsem k závěru, že udělám nejen tyto barevné trpaslíky, ale provedu i trpasličí renovaci, obléknu je do cibuláku.“

„Cibulák má dlouhou historii a taky spoustu sběratelů. Mají doma třeba celé parádní pokoje a tenhle trpaslík se jim hodí. Navíc jsem kolem trpaslíka prostudoval některé knihy a zjistil jsem, že je buď horský nebo šachetní trpaslík a také trpaslík zahradní. Já jsem z něho udělal trpaslíka domácího. Za komunismu byl trpaslík zprofanovaný. Říkalo se: to je kýč, to se nehodí. Tak jsem mu dal vážný oblek.“

Kolik trpaslíčků už jste převlékli?

„Převlékli jsme zatím dva a třetího převlékáme. Ten první se jmenuje Ferdinand, protože pan Maresch, který je vyráběl, se taky jmenoval Ferdinand. Druhý trpaslík, který je ze šachty z rudných dolů Cínovec, se jmenuje Petrus.“

Cibulový vzor je modrý na bílém podkladu a vychází z rostlinných motivů na pozadí východoasijské filosofie. Pojmenování cibulový vzor, nebo-li cibulák, vzniklo v mylném vysvětlení jednoho z motivu. Granátové jablko totiž tvarem vzdáleně připomíná cibuli. Navzdory tomu je tento druh porcelánu symbolem krásy a jedinečnosti. A díky cibuláku se tak může snadněji trpaslík dostat do domácností. Dubská porcelánka je jedním ze čtyř světových výrobců a ředitel Vladimír Feix už plánuje do sbírky dalšího trpaslíka. Bude se jmenovat Jaroslav, podle šachty a na ramena dostane cibulákovou konev.

„Každý trpaslík od nás má životopis, kde uvádím ty jeho přednosti a to, že jsou hodní a dbají na to, aby ochránili rodiny a domy.“

Milí hosté, víte, že kousek od Penzionu Komtesa na Mariánské skále trpaslíci dosud žijí? Ale o tom vám napíši v jiném článku.

Zdroj: Muzeum města Ústí nad Labem – Historie města Ústí nad Labem a Ústecký deník